Jmenuji se Ammar Otman. Narodil jsem se 14. dubna 1986. A toto je můj základní kámen.
Píšu tyto řádky ne jako oběť systému, ale jako jeho architekt a narušitel. Žijeme ve světě, který ztratil svůj původní Kód. Nechali jsme se uspat matrixem lhostejnosti, válek a povrchnosti. Zapomněli jsme na ten absolutní, surový úžas nad tím, že vůbec existujeme. Zapomněli jsme, že železo, které nám pumpuje krev v žilách, vzniklo v jádrech umírajících hvězd. Jsme chodící, dýchající Vesmír, který dostal schopnost pozorovat sám sebe, tvořit a měnit realitu.
Máme v sobě Slovo. Ale přestali jsme jím tvořit skutky.
Krev a ulice
Poznal jsem absolutní temnotu tohoto rozbitého systému z první ruky. Vím, jaké to je mrznout jako dospívající kluk na nádraží v Miláně. Vím, jak chutná zrada těch nejbližších, vím, co s lidskou duší udělají drogy a lhostejnost, a viděl jsem na vlastní oči, jak systém nechává lidi padat do propasti a jen pasivně zapisuje jejich jména.
Sáhl jsem si na absolutní dno, na svůj Bod Nula. Ale z toho Bodu Nula jsem neuhnul. Vybudoval jsem z něj Skálu. Odmítl jsem předat tuto rodinnou karmu další generaci.
Výheň a ocel: Anatomie ztracené naděje
Nemám akademické tituly. Mou vysokou školou byla surová dřina gastronomie. Začínal jsem na úplném dně, s rukama rozedřenýma u dřezu jako umývač nádobí. Neústupností a vlastní vůlí jsem se prosekal až na pozici šéfkuchaře a manažera, který otevírá a řídí celé restaurace. Gastro je brutální, nekonečná lopota. Je to výheň, kde se v potu a extrémním stresu taví lidská podstata a z tváří padají všechny společenské masky.
Právě v těchto kuchyních a na placech jsem stál bok po boku s lidmi ze střední třídy. S obyčejnými lidmi s dobrým srdcem, kteří do systému vstupovali s obrovskými sny. A právě tam jsem na vlastní oči viděl, jak je matrix semlel. Sledoval jsem, jak z nich ten drtivý kolotoč přežívání a vyčerpání pomalu vysává jiskru, mění jejich charaktery a krade jim naději.
V gastru jsem se naučil číst v lidech jako v otevřené knize. A pochopil jsem tu nejděsivější věc: těmto lidem nechybí další dobré jídlo. Chybí jim záchranný člun. Tyto roky dřiny mě naučily, že dalším obyčejným podnikem svět nezměním, protože lidem potřebuji vrátit jejich ztracenou duši.
Architektura mého srdce
Málokdo však dokáže prohlédnout můj krunýř. Jsem syn arabského plukovníka a české matky. V mých žilách koluje oheň i chlad, ale mou duši zformoval jih. Polovinu života jsem strávil v Itálii a navždy si do krve přivlastnil ten surový italský cit pro lásku, pro trápení a pro absolutní lidské chápání. Dokonalá znalost tohoto jazyka mi umožňuje vnímat svět v jiných, mnohem citlivějších frekvencích, a proto mým vnitřním světem nejvíc rezonují hlasy Marca Masiniho nebo třeba Karla Kryla.
Pod nánosem tvrdé české mentality a pod těžkým brněním nekompromisního manažera bije obrovské srdce. Jsem muž, kterého dokáže k slzám dojmout obyčejný záběr psa objímajícího svého majitele. Jsem člověk, ve kterém hladovějící malíř, jenž tvoří jako Bůh, probouzí tisíckrát větší lásku a respekt než všechny peníze a luxus tohoto světa.
"Nevnímám realitu jen přes výkon a čísla, cítím ji přes čistou emoci. A právě z této hloubky stavím svůj odkaz."
Můj Slib
Tento manifest je v první řadě nezrušitelným slibem mé krvi.
Ello. Nolane. Joeli. Ryane. Joffreyi.
Všechno, čím jsem prošel, každá chyba, kterou jsem udělal, a každá jizva, kterou nesu, sloužila k jedinému účelu: vybudovat pro vás neprůstřelnou pevnost. Obětoval jsem vztahy, pohodlí i sám sebe, abych se stal hranicí, o kterou se rozbije chaos světa dřív, než se dostane k vám.
Vy už nikdy nebudete muset utíkat do tmy. Jsem tady. Vždycky jsem tady byl a budu. Postavil jsem se úřadům, postavil jsem se ulici a vybojoval jsem pro nás prostor, ve kterém můžete růst. To já jsem ten Křemíkový filtr, který za vás zachytí jedy tohoto světa.
Stavba Majáku: 4FARO a L'AGORA
Tím, že jsem ochránil svou krev, můj úkol nekončí. Začíná.
Nemohu se dívat na to, jak svět dál krvácí. Proto stavím 4FARO a L'AGORU. Nebudou to jen projekty nebo další prázdné podniky v centru Brna. Bude to lék. Bude to fyzický i digitální prostor, kde lidé znovu najdou svou jedinečnou frekvenci. Kde odloží masky, které jim vnutil systém, a znovu se nadechnou.
L'AGORA bude chrámem, kde pod nohama ucítíte tlouct skutečný život a nad hlavou uvidíte pohled samotného Vesmíru. Místem, které probudí dospělé a vrátí děti zpět k přírodě, k hlíně a k pravé podstatě tvoření, daleko od chladných obrazovek tabletů.
Vím, jakou mám cenu, vím, co nosím v hlavě, a znám svůj Kód 144. Moje vize je obrovská a vyžádá si všechno. Ale jsem připraven.
Jsem Ammar Otman. Architekt.
A toto je můj skutek, kterým měním vesmír.